Дамініканскі бурштын

З Вікіпедыі, свабоднай энцыклапедыі
Рабочы тэрміт у кавалку дамініканскага бурштыну
Аса з сямейства Dryinidae у кавалку дамініканскага бурштыну
Самка выкапнёвай пчалы Oligochlora semirugosa з дамініканскага бурштыну
Самка выкапнёвай пчалы Nesagapostemon moronei з дамініканскага бурштыну

Дамініканскі бурштын — від бурштыну (самы масавы ў тропіках і другі ў свеце пасля балтыйскага бурштыну), які выяўляецца ва ўсходняй частцы вострава Гаіці (Карыбскае мора) ў Дамініканскай Рэспубліцы[1].

Апісанне[правіць | правіць зыходнік]

Дамініканскі бурштын часцей бывае жоўтага колеру, а таксама чырвонага, зялёнага і, значна радзей, блакітнага колеру[2].

Блакітны бурштын сустракаецца, галоўным чынам, у шахце Апала Кемадо (Palo Quemado mine) на поўдзень ад La Cumbre.

Усе радовішчы дамініканскага бурштыну займаюць плошчу каля 400 км² у гарах Кардыльера-Септэнтрыяналь на вышыні 500—1000 метраў над узроўнем мора[3]. Сярод буйных радовішчаў La Cumbre, La Toca, Palo Quemado, La Bucara, Los Cacaos[4], Bayaguana/Sabana de la Mar і іншыя[5].

Калекцыі дамініканскага бурштыну дэманструюцца ў музеі бурштыну Museo del Ambar Dominicano (Сан-Фэліпэ-дэ-Пуэрта-Плата  (руск.)), а таксама ў музеі Amber World Museum у Санта-Дамінга.

Дамініканскі бурштын утварыўся з закамянелай смалы выкапнёвага дрэва Hymenaea protera (род Hymenaea, сямейства Бабовых). Ад самага масавага і вядомага балтыйскага бурштыну адрозніваецца большай празрыстасцю і адносна вялікай колькасцю выкапнёвых уключэнняў, інклюзаў. Гэта дазволіла падрабязна аднавіць структуру даўно зніклых экасістэм трапічных лясоў[1].

Гісторыя вывучэння[правіць | правіць зыходнік]

Першая згадка пра наяўнасць інклюзаў у дамініканскім бурштыне адносіцца да 1939 годзе, першы від насякомых быў апісаны адтуль у 1964 годзе. Ім стала безжальная пчала Proplebeia dominicana (Wille & Chandler, 1964). У 1970-1980-я гады вывучэнне энтамафаўны дамініканскага бурштыну актывізавалася, асабліва ж актыўна яно вядзецца ў апошнія два дзесяцігоддзі[6].

Узрост[правіць | правіць зыходнік]

Узрост бурштыну з дамініканскага радовішча першапачаткова быў вызначаны ў ~40 млн гадоў (эацэн)[7], але пасля такая датыроўка была аспрэчана і паказаны ўзрост 23-30 (алігацэн)[8] або 15-20 (міяцэн)[9] млн гадоў. У выніку параўнальнага аналізу ўзросту розных відаў бурштыну былі атрыманы наступныя дадзеныя (у млн. гадоў)[10]:

Флора дамініканскага бурштыну[правіць | правіць зыходнік]

Фаўна дамініканскага бурштыну[правіць | правіць зыходнік]

Гл. таксама Інклюзы дамініканскага бурштыну

Да цяперашняга часу з дамініканскага бурштыну вядома больш за 520 відаў насякомых у складзе 21 атраду[13][14][6].

Крыніцы[правіць | правіць зыходнік]

  1. а б George Poinar, Jr. and Roberta Poinar, 1999. The Amber Forest: A Reconstruction of a Vanished World, (Princeton University Press) ISBN 0-691-02888-5
  2. Schlee, D. (1980): Bernstein-Raritaeten (Farben, Strukturen, Fossilen, Handwerk). — 88 S. (mit 55 Farbtafeln); Staatl. Museum für Naturkunde Stuttgart.
  3. Amer. Journ. Bot. 1997.
  4. Corday, Alec. Dominican Amber Mines: The Definitive List. The Blue Amber Blog (2006). Архівавана з першакрыніцы 20 красавіка 2008. Праверана 15 красавіка 2008.
  5. Schlee, D. (1984): Notizen über einige Bernsteine und Kopale aus aller Welt. Stuttgarter Beitr. Naturk. Ser. C, 18: 29—47, page 35
  6. а б Манукян Андраник Рафаелович, Жиндарев Леонид Алексеевич, Шаплыгина Татьяна Владимировна, Смирнова Анна Викторовна, Волкова Ирина Игоревна Палеофауна доминиканского янтаря: современное состояние изученности, сравнительный анализ // Вестник Балтийского федерального университета им. И. Канта. Серия: Естественные и медицинские науки. — 2020. — В. 2. — ISSN 2500-3208. Архівавана з першакрыніцы 31 кастрычніка 2020.
  7. Lambert J. B., Frye J. S., Poinar G. O., Jr. Amber from the Dominican Republic: analysis by nuclear magnetic resonance spectroscopy // Archaeometry. — 1985. — № 27. — P. 43—51.
  8. Grimaldi D. On the age of Dominican amber // Amber, resinites and fossil resins / K. B. Anderson, J. C. Crelling (eds.). — Washington, DC: American Chemical Society, 1995. — P. 203—217.
  9. Iturralde-Vinent M. A., MacPhee R. D. E. Age and paleoecological origin of Dominican amber(англ.) // Science. — 1996. — № 237. — С. 1850—1852.
  10. George Poinar, Jr. Amber // Encyclopedia of Insects / Vincent H. Resh & Ring T. Cardé. — 2nd. — Academic Press, 2009. — С. 8—11. — ISBN 9780123741448.
  11. Rasnitsyn A. P., A. S. Bashkuev, D. S. Kopylov, E. D. Lukashevich, A. G. Ponomarenko Sequence and scale of changes in the terrestrial biota during the Cretaceous (based on materials from fossil resins) // Cretaceous Research. — 2016-06-01. — Т. 61. — С. 234–255. — ISSN 0195-6671. — DOI:10.1016/j.cretres.2015.12.025 Архівавана з першакрыніцы 11 снежня 2019.
  12. Poinar, G.O.Jr. & Milki, R. (2001). Lebanese amber. The oldest ecosystem in fossilized resin. — Oregon State University Press, Corvallis, 96 pp.
  13. Antonio Arillo & Vicente M. Ortuño. 2005. Catalogue of fossil insect species described from Dominican amber (Miocene). — Stuttgarter Beiträge zur Naturkunde Serie B (Geologie und Paläontologie). — Nr. 352. — S. 1—68 (Staatliches Museum für Naturkunde, Stuttgart)
  14. Pérez-Gelabert, D. E. (1999): Catálogo Sistemático y Bibliografía de la Biota Fósil en ámbar de la República Dominicana. — Hispaniolana, 1: 1—65.
  15. Baroni Urbani C., De Andrade M. L. 1994. First description of fossil Dacetini ants with a critical analysis of the current classification of the tribe (Amber Collection Stuttgart: Hymenoptera, Formicidae. VI: Dacetini). Stuttgarter Beitrage zur Naturkunde (B), 198: 1—65.
  16. Schultz, T.R. 2007: The fungus-growing ant genus Apterostigma in Dominican amber. In: Advances in Ant Systematics (Hymenoptera: Formicidae): Homage to E.O. Wilson — 50 Years of Contributions (R.R. Snelling, B.L. Fisher, and P.S. Ward, Eds.). — Memoirs of the American Entomological Institute, 80: 425—436.
  17. Mendes, L. F. 1997: First contribution to the study of the Dominican amber Zygentoma (Insecta). Family Ateluridae. Pedobiologia, 41: 40—43.
  18. Olmi, M.; Rasnitsyn, A.P.; Guglielmino, A. 2010: Revision of rock fossils of Dryinidae and Embolemidae (Hymenoptera: Chrysidoidea). Zootaxa, 2499: 21-38.
  19. Poinar, George Nematode Parasites and Associates of Ants: Past and Present(англ.) // Psyche. — 2012. — Т. 2012. — № ID 192017. — С. 1—13. doi:10.1155/2012/192017
  20. Johnson M.S., et et al Acropyga and Azteca Ants (Hymenoptera: Formicidae) with Scale Insects (Sternorrhyncha: Coccoidea): 20 Million Years of Intimate Symbiosis(англ.) // American Museum Novitates  (англ.) : journal. — American Museum of Natural History, 2001. — Т. 3335. — С. 1—18. — DOI:10.1206/0003-0082(2001)335<0001:AAAAHF>2.0.CO;2
  21. а б Poinar G. Lutzomyia adiketis sp. n. (Diptera: Phlebotomidae), a vector of Paleoleishmania neotropicum sp. n. (Kinetoplastida: Trypanosomatidae) in Dominican amber(англ.) // Parasites & Vectors  (англ.) : journal. — 2008. — Т. 1. — № 1. — С. 22. — DOI:10.1186/1756-3305-1-22PMID 18627624.
  22. de Andrade, M. L., C. Baroni Urbani & C. R. F. Brandão. (1999). Two new species of Leptothorax Nesomyrmex fossils in Dominican amber (Hymenoptera: Formicidae). Beitraege zur Entomologie, 49(1): 133—140.
  23. Wilson, E. O. Ants of the Dominican amber. 1. Two new myrmicine genera and an aberrantPheidole(англ.) // Psyche. — 1985. — Т. 92. — С. 1—9.
  24. Baroni Urbani, C. (1994). The identity of the Dominican Paraponera (Amber Collection Stuttgart: Hymenoptera, Formicidae. V: Ponerinae, partim). Stuttg. Beitr. Naturkd. Ser. B (Geol. Palaontol.) 197: 1-9.
  25. Wilson, E. O. (1986 («1985»)). Ants of the Dominican amber (Hymenoptera: Formicidae). 4. A giant ponerine in the genus Paraponera. Isr. J. Entomol. 19: 197—200.
  26. Nagel P. New fossil paussids from Dominican amber with notes on the phylogenetic systematics of the paussine complex (Coleoptera: Carabidae). Systematic Entomology 22, 4, 345—362 (1997) DOI:10.1046/j.1365-3113.1997.d01-51.x
  27. Lewis Robert E. and David Grimaldi. (1997). A Pulicid Flea in Miocene Amber from the Dominican Republic (Insecta: Siphonaptera: Pulicidae). — American Museum Novitactes. Number 3205, 9 pp., 2 figures. — American Museum of natural history. New York, N.Y. (August 29, 1997)
  28. Daza Juan Diego, Bauer, A. M., Wagner, P. and Böhme, W. http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/jzs.12001/abstract A reconsideration of Sphaerodactylus dommeli Böhme, 1984 (Squamata: Gekkota: Sphaerodactylidae), a Miocene lizard in amber(англ.) // Journal of Zoological Systematics and Evolutionary Research  (англ.) : journal. — Wiley Online Library. — ISSN 1439-0469. — DOI:10.1111/jzs.12001. — «Subsequent to the acceptance of this paper, we obtained high resolution X-ray computed tomography imagery for the paratype of Sphaerodactylus dommeli that confirms that it is correctly allocated to genus. Details of its osteology will be reported elsewhere.».
  29. Szwedo J., Stroiński A. Tainosia quisqueyae gen. and sp. nov. from the Oligocene/Miocene Dominican amber (Hemiptera: Fulgoroidea: Nogodinidae)(англ.) // Genus : journal. — 2001. — Т. 12. — № 1. — С. 29—34. Архівавана з першакрыніцы 19 ліпеня 2011.

Літаратура[правіць | правіць зыходнік]

Спасылкі[правіць | правіць зыходнік]